Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Topografie

Zde vám přineseme topografický manuál, který jsme vytvořili pro výuku na našich letních táborech

Část 1.

Orientace a navigace

1) PRÁCE S MAPOU

 

MAPY: zmenšený obraz povrchu zemského.Mapy obsahují velké množství informací. Nepodceňujte množství podrobností, které vám nabízejí a naučte se je využívat.

 VÝBĚR VHODNÉ MAPY: Je důležité mít mapu, která přesně vyhovuje vašim potřebám. Nemá cenu mít mapu s velkým měřítkem, ukazující každou podrobnost terénu, když cestujeme řádově ve stovkách kilometrů a naopak.Před každou akcí si dobře uvědomte co od své mapy žádáte a podle toho vybírejte druh. Je dobré kupovat mapu s nějakým pouzdrem – nejlépe průhledným, do kterého si budete zakreslovat důležité informace. Chraňte mapu před poškozením!!!

INFORMACE V MAPĚ

Mnohé drobné předměty, které mají pro orientaci v terénu často velký význam (a nelze je zakreslit v měřítku mapy) jsou znázorněny smluvenými značkami, které určují i hodnotu terénních předmětů (např. únosnost mostů, šířku cest,hloubku vodních toků, výšku lesa apod.)

 Smluvené topografické značky se dělí na:

 •OBRYSOVÉ

Které slouží  k označení terénních předmětů v měřítku mapy (lesy, zahrady atd.) Plochy uvnitř značek se vyplňují určenými značkami, které určují hodnoty a charakter terénního předmětu (druh stromu, jejich výška a průměr apod.)

•MĚŘÍTKOVÉ

Které zobrazují menší předměty, jenž nelze vyjádřit v měřítku mapy. Nazýváme je měřítkovými proto, že počet i rozměry těchto předmětů závisí na měřítku mapy. Určují přesnou polohu předmětu, ale neudávají rozměry předmětu.

•POPISNÉ

Které se používají k doplnění charakteristiky terénních předmětů. Užívají se v souvislosti se smluvenými značkami měřítkovými  a obrysovými (různé nápisy, číslice a zkratky). Smluvené značky mohou rozlišit i konstrukční odlišnosti staveb, například mostů (zděné, ocelové, železobetonové apod.)

VRSTEVNICE – popisují reliéf krajiny. Rozteče vrstevnic se udávají v metrech popřípadě ve stopách.

 

MĚŘÍTKO – uvádí se na okraji mapy. Vyjadřuje  se jako poměr vzdálenosti na mapě ke vzdálenosti ve skutečnosti.

Vzdálenosti 1cm na mapě

 

1:25 000 je 25 000 cm = 250m ve skutečnosti

1:50 000 je 50 000 cm = 500m ve skutečnosti

1:100 000 je 100 000 cm = 1000m ve skutečnosti.

LEGENDA – umisťuje se na okraji mapy. Uvádí zobrazení a definici topografických symbolů, použitých k označení určitého jevu na mapě. Symboly nejsou jednotné pro všechny druhy map, proto se dobře seznamte s legendou své mapy.

GRAFICKÉ MĚŘÍTKO – Vyjadřuje grafický přepočítací poměr vzdáleností na mapě a ve skutečnosti. Mapy mohou mít i několik grafických měřítek. Například pro přepočet kilometrů na míle a naopak.

ROZTEČ VRSTEVNIC – uvádí se na okraji mapy a vyjadřuje kolmou vzdálenost mezi sousedními vrstevnicemi.

 

TŘI SEVERY:sever znázorněný sítí souřadnic na vaši mapě se může lišit od severu, podle kterého určujete svou fyzickou orientaci.

Skutečný sever – astronomický sever, určovaný z přesné polohy slunce nebo hvězd..

Mapový sever – sever, kterému odpovídají souřadnice na mapě a od něhož se odvozují údaje na mapě.

Magnetický sever – sever, ke kterému směřuje střelka kompasu a od něhož se odvozují všechna magnetická data.

Při přesném určování směru si musíte být vědom těchto rozdílů. Máte-li nastavitelný kompas a znáte jeho odchylku a odchylku vaší mapy od skutečného severu, pak ho můžete nastavit tak, abyste zaměřovali přesně.

 

POUŽITÍ MAP

Mapa je k dispozici v různých měřítcích, jako je 1:50000, 1:25000 aj. Nejdůležitější součástí čtení map je schopnost převést si čáry na mapě do skutečného reliéfu terénu.

Souřadnicová síť map: je obvykle pravoúhlá a pomáhá určovat vzdálenost. Polohu na mapě můžete určit uvedením souřadnic. Údaj se obvykle udává jako šestimístné číslo. Při zadávání souřadnic si pamatujte pravidlo,, chodbou a nahoru po schodech“. První tři číslice se počítají od dolního nebo dolního okraje, druhé tři číslice od levého nebo pravého okraje. Musíte si v duchu pro zpřesnění polohy rozdělit každý čtverec na desetiny.

                                                                                   Určení souřadnicové polohy na mapě je tedy  224526

Symboly: Znalost kartografických symbolů kombinovaná se souřadnicovou sítí a měřítkem, vám poskytuje dostatek informací, abyste dokázali určit dva body na mapě, jejich vzdálenost a jak dlouho vám bude trvat cesta mezi nimi.                                                                                                 

Vrstevnice: Reliéf krajiny je znázorněn na mapě pomyslnými vodorovnými řezy, vedenými ve stejných kolmých vzdálenostech. Když si prostudujete vrstevnice, můžete v duchu získat představu o tvaru povrchu krajiny, jejich vyvýšeninách a proláklinách.

    Vrstevnice představují kolmou vzdálenost nad nebo pod určitou základní rovinou. Tu tvoří hladina moře. Kolmá vzdálenost pomyslných rovin řezu je udána ve vysvětlivkách k mapě.

     Vrstevnice se obvykle tisknou hnědě, každá pátá bývá vytištěna silněji. Tyto vrstevnice se nazývají vůdčí a někdy bývají přerušeny s uvedením nadmořské výšky. Vrstevnice mezi nimi se nazývají vrstevnice složené.

 Obr.3

 

                A)                                      B)                                C)

 Práce s vrstevnicemi – s použitím vrstevnic můžete zjistit nadmořskou výšku kteréhokoliv bodu na mapě.

 krok 1) zjistěte kolmou vzdálenost vrstevnic z vysvětlivek na mapě v příslušných jednotkách

 krok 2) zjistěte vůdčí vrstevnici nejbližší bodu, jehož nadmořskou výšku chcete zjistit.

 krok 3) spočítejte vrstevnice, které je nutno protnout na trase od vůdčí vrstevnice k hledanému bodu a zaznamenejte jejich směr ( vzdálenost od výchozí hodnoty směrem nahoru nebo dolů se vypočítá vynásobením počtu protnutých vrstevnic ).

 

Naučte se rozeznávat na mapě tyto charakteristické útvary podle tvaru vrstevnic:

KOPEC: vyvýšenina terénu. Má obvykle spád na všechny strany a jeho vrstevnice jsou podobné kolům na hladině vody.

ŘÍČNÍ ÚDOLÍ: Je to údolí, kde kolem řečiště je terén, který se po stranách v určité vzdálenosti zvedá. V průřezu má tvar U. Vrstevnice probíhají v podstatě rovnoběžně s tokem řeky.

ZÁŘEZ VODNÍHO TOKU: Vodní tok se zařezává do terénu tak, že jeho břehy se přímo zvedají po obou stranách i ve směru proti proudu. Neponechávají místo pro průchod podél toku. V průřezu má zářez tvar V.

PROLÁKLINA: Vrstevnice jsou jakoby obráceny proti vrstevnicím kopce. Jejich výška se snižuje směrem k nejbližšímu bodu prolákliny.

Rozteče vrstevnic- (obr.3) naznačuje sklon svahů. Když jsou rovnoměrně vzdáleny a větší, označují mírný, stejnoměrný svah (A). Rovnoměrně rozložené malé rozteče naznačují stejnosměrný příkrý svah (B). Svislý nebo téměř svislý svah je často označován vrstevnicí s čárkováním, směřující dolů (C)).

Určení vzdálenosti vzdušnou čarou: Přiložte papír rovnou hranou k mapě mezi body, jejíž vzdálenost měříte, a zaznamenejte jejich polohu. Pak přiložte papír k měřítku na mapě a zjistíte vzdálenost vzdušnou čarou mezi oběma body.

Poznámky na okraji: Na okraji map  se často udávají vzdálenosti k dalším městům nebo křižovatkám mimo mapu. Údaj o vzdálenosti na mapě i mimo mapu sečteme.

HODNOCENÍ TERÉNU PODLE MAPY

Nejprve započneme určením světových stran na mapě. Mapa je na bocích ohraničena poledníky, na horním a dolním okraji rovnoběžkami. NA všech listech map horní okraj směřuje k severu.  

Před plněním bojového úkolu bude nutno hodnotit terén, jak v místě plnění úkolu, tak i v přístupovém směru k objektu průzkumu. Hodnocení úkolu bude nutno provést na mapě.

KOMUNIKACE- délku, šířku, povrch, druh, stoupání a klesání, náspy, úvozy, místa zúžení a charakter křižovatek.

MOSTY- druh, délku, šířku, nosnost, možnost objížďky

VODNÍ PŘEKÁŽKY- šířku, rychlost proudu, svahy k vodní překážce, popř. hloubku, druh dna, brody.

BRODY – délku, hloubku, druh dna, přístupové cesty.

OSADY – rozlohu, možnost průjezdu s technikou, možnost ukrytí techniky apod.

OKOLNÍ TERÉN – možnost skrytu a maskování, skrytého postupu, charakter okolního terénu, možnost pozorování průjezdnosti (bažiny apod.), prudké svahy, terénní stupně. 

Při správném čtení a hodnocení mapy lze zjistit množství údajů, které při jejich využití mohou značně přispět k úspěšnému plnění úkolů.

   Jednou z prvních věcí, které při obdržení mapy děláme je kontrola měřítka ta se provádí tak, že od výchozího bodu nalezneme nejbližší zaznamenaný údaj a pomocí vzdálenosti překontrolujeme správnost údajů.

 VLASTNÍ MAPY

   Můžete se dostat do situace, kdy nemáte tolik štěstí, aby jste měli mapu při sobě. Proto by jste si měli začít sami kreslit. S mapou najdete vždy cestu zpět do tábořiště, což je nezbytně nutné, pokud se vydáváte hledat pomoc a necháváte v tábořišti nemocné, děti nebo starší osoby.

  Ke kreslení mapy vám postačí tužka,papír a bystré oči. V terénu si najděte nejvýhodnější bod k pozorování a okolní terén odtud prozkoumejte. Zaznamenejte směr vyvýšenin, popřípadě hřbetů, a jejich počet. Mezi hřebeny budou nejspíše téct nebo řeky, tím si ale nemůžete být jistí. Je pochopitelné, že  nebudete moci vidět všechno, proto si vytvořte základní mapu s bílými místy. Doplňte ji dalšími informacemi, získanými z dalších pozorovacích bodů a ze svého průzkumu na zemi. Do mapy zaznamenávejte všechno nápadné, jako osamocené stromy, zvláštní terénní útvary, zvláštní objekty, vodní toky, podle kterých se můžete orientovat a oblasti z rozdílnou vegetací. Do mapy si zaznamenávejte polohu svých pastí , zvířecích doupat, místa vhodná ke shánění potravy a místa, kde lze nalézt vodu, potravu a palivo. Bude to jednodušší jak pro vás, tak pro vaše druhy, než abyste museli spoléhat na svou paměť nebo na nepřesný popis.

 

 

Část 2.

 

   

2)ORIENTACE V PŘIRODĚ

 

PODLE PŘÍRODNÍCH JEVŮ A LIDSKÉHO DÍLA

 Osamělé stromy mívají kmen ze severní strany či severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem. Sníh se na jaře nejdéle udrží na stráních a v příkopech obrácených k severu. Pařezy stromů mají své kruhy („léta“) na severní straně hustší, na jihu řidší a větší (protože z jihu přichází ke stromu více slunečního tepla) (obr.4a). Tento jev není vždy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu  přírodní vlivy  na strom nepůsobí tak jako na rovině. Slunečnice se otáčejí za sluncem, i když je zamračeno. Mraveniště má sráznější spád k severní straně (obr.4b). Stromy v horských oblastech mají vlivem větrů na severozápadní straně větve řidší a olámané.Listnaté stromy za normálních podmínek mají bohatší lna listy jejich sluneční strana to je.Na severní polokouli jižní na jižní je to naopak.

  Kostely stojí věží nebo hlavním vchodem vždy na západ, oltářem na východ (obr.4c). Včelíny směřují k jihu.

 

Obr.4)           a)                                                 b)                                                        c)

 

                      

 PODLE SLUNCE

 Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer  zhruba na západě. Přibližně v hodinách můžeme světové strany stanovit takto: v 6 hodin ráno na východě, v 9 hodin na jihovýchodě, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na jihozápadě a v 18 hodin na západě.

  Záleží , ale na jaké polokouli se zrovna nacházíte. Na severní polokouli je slunce v nejvyšším bodě oblohy na jihu. Na jižní polokouli je slunce v nejvyšším bodě oblohy na severu. Způsob jakým se pohybuje stín, odpovídá příslušné polokouli. Na severní se pohybuje ve směru otáčení hodinových ručiček, na jižní je to naopak. Stíny vám mohou pomoct při určování směru i času. Podmínkou je , že vždy musí svítit slunce.

 

 

Stínová metoda č.1)

Na rovném a čistém kousku země zabodněte svisle rovnou tyč dlouhou jeden metr. Všimněte si, kam dopadá její stín, a vrchol stínu označte oblázkem nebo klacíkem (a). Počkejte nejméně 15 minut a označte polohu nového stínu (b). Body spojte a dostanete směr východ západ, přičemž první označení je západ. Směr severojižní je kolmý na tuto spojnici. Tato metoda funguje kdekoli během dne, pokud svítí slunce, a v jakékoliv zeměpisné šířce. Metodu používejte během cesty jako namátkovou kontrolu.

 

 

Stínová metoda č.2)

Další, přesnější metoda, ovšem pokud máte čas, vyžaduje, abyste vrchol prvního stínu označili ráno. V této vzdálenosti narýsujte kruhový oblouk, přičemž metrová tyč je jeho středem. Jak se bude blížit poledne, bude se stín zmenšovat a pohybovat. Odpoledne, až se začne stín opět prodlužovat, označte PŘESNÝ BOD, ve kterém se dotkne oblouku. Oba tyto body spojte a dostanete směr západ – východ, přičemž západ udává ranní bod.

 

PODLE HODINEK

Tradiční ručičkové hodinky můžete použít k určení směru za předpokladu, že jsou nastaveny na místní čas.( beze změny na letní čas a pokud ignorují konvekční časové zóny, které se s opravdovým časem neshodují) Pokud máte hodinky digitální tak si musíte představit dle uvedeného času polohu hodinové i minutové ručičky.Čím blíže jste rovníku tím více bude tato metoda nepřesná, jelikož slunce je téměř nad hlavou a je velmi obtížné určit jeho směr. Určování směru podle hodinek závisí na tom, na které straně polokoule se nacházíme.

 

Severní polokoule

Hodinky dejte do vodorovné polohy.Malou tedy hodinovou ručičku namiřte na slunce.A poté rozpulte úhel mezi ní a dvanáctkou myšlenou přímkou, nebo třeba i rovným stéblem,

jež na hodinky přiložíme a dostanete severojižní směr. Směr mezi sluncem a dvanáctkou vede k jihu na opačnou stranu pak  severu.

Pamatujte: dopoledne půlíme úhel od malé ručičky vlevo, odpoledne vpravo! Zkuste si to několikrát a zapamatujte si to.

 

Jižní polokoule

Hodinky dejte do vodorovné polohy. Dvanáctku na ciferníku namiřte směrem na slunce. Poté rozpulte úhel který svírá malá ručička (hodinová) a dvanáctka. Střed tohoto úhlu nám ukazuje severní směr.

 

PODLE HVĚZD

Ke stanovení směru můžete také využít souhvězdí. Osoby, které se ocitnou v extremních situacích přežití, by si měly osvojit základní informace z astronomie. Hvězdy zůstávají ve stále stejném vzájemném vztahu a každou noc přecházejí na obloze přes stejná místa. Jejich cesta přes horizont začíná každou noc   o čtyři minuty dříve, což dá za měsíc dvouhodinový rozdíl. Pokud si prohlídnete jednu hvězdu v určité poloze v určitý večerní čas a pak její polohu překontrolujete  ve stejný čas další večer zjistíte, že se posunula o jeden stupeň na oblouku a to proti směru hodinových ručiček na jižní polokouli a na severní polokouli ve směru pohybu hodinových ručiček. Hvězdy vycházejí na východě, dosáhnou zenitu a zapadnou na západním horizontu ve stejné vzdálenosti od svého zenitu, ve které vycházely.

Na severní polokouli jsou souhvězdí, která zůstávají viditelná po celou noc a točí se kolem jedné hvězdy, o které se nezdá, že by se pohybovala – Severka (užitečný navigační bod, neboť stojí téměř nad severní pólem). Na jižní polokouli není Severka viditelná a nenajdete tam žádnou podobnou jasnou a stálou jižní hvězdu. K určování se ale využívá souhvězdí Jižní kříž, a to způsobem který popíšeme později.

 

Severní obloha

Hlavní souhvězdí, které se musíte naučit je Velký vůz, také známý jako Velký medvěd.Kasiopea a Orion. Stejně jako ostatní hvězdy severní oblohy zdánlivě krouží kolem Severky, ale ta první dvě souhvězdí jsou dobře rozpoznatelná a nezapadají. Tato souhvězdí se objevují v různé době, podle zeměpisné šířky a Orion je nejužitečnější pokud jste  poblíž rovníku. Každé z nich můžete použít k překontrolování polohy Severky, ale potom co se je naučíte rozpoznávat, nebudete nejspíš potřebovat stálou kontrolu.

 

SEVERKA-Na severní polokouli není nikdy vzdálená více jak jeden stupeň od severního světového pólu. Je to pravděpodobně jedna z nejužitečnějších hvězd pro zjišťování světových stran.

VELKÝ VŮZ-leží velmi blízko světovému severnímu pólu. Dvě hvězdy jeho zadní strany směřují přímo k Severce.

KASIOPEA- má tvar písmene W a také se otáčí kolem Severky. Leží na opačné straně od Severky než Velký a přibližně ve stejné zdánlivé vzdálenosti. Za jasných nocí lze toto souhvězdí pozorovat v popředí Mléčné dráhy. Pokud není z nějakého důvodu jasně vidět Velký vůz, pomůže vám Kasiopea najít Severku.

                                                                       ORION- vychází nad rovníkem a můžete ho vidět z obou polokoulí. Vychází na straně na východě, bez ohledu na zeměpisnou šířku pozorovatele a zapadá na západě.

 

                  

Jižní obloha

Poblíž jižního nebeského pólu není žádná jasná a dobře rozpoznatelná hvězda. K určování jihu se místo toho používá významné souhvězdí: Jižní kříž (Crux). Je to souhvězdí složené z pěti hvězd, které je podle své velikosti (je menší) a podle dvou orientačních hvězd rozpoznatelné od dvou dalších hvězdných skupin, také ve tvaru kříže.

Jak najít Jižní kříž

Jedním způsobem, jak najít Jižní kříž je dívat se podél Mléčné dráhy, což je pás složený z miliónů vzdálených hvězd, které jsou za jasné noci viditelné. Uprostřed leží tmavá prachová skvrna Uhelný pytel, který zastiňuje jasné hvězdy. Na jedné straně od ní leží Jižní kříž, na druhé straně dvě jasné orientační hvězdy.

Jak najít jih

Pokud chcete najít jih, promítněte si čtyři a půlkrát delší čáru pokračující za křížem a pak sklouznete svislé na horizont. Pokud můžete na horizontu najít zřetelný bod, zapamatujte si ho nebo do země zabodněte dva klacky, abyste směr poznali i ve dne.

 

  

  

 

K určení své polohy můžete využít i zdánlivého pohybu jiných hvězd. Zabodněte dvě nestejně dlouhé tyčky do země tak, abyste u nich měli místo na pozorování (nebo použijte hledí pušky, kterou zapřete do stabilní pozice) Přes tyto dva pevné body pozorujte hvězdu po dobu asi 15 minut. Můžete kteroukoliv hvězdu, kromě Polárky. Po tomto pozorování zjistíte, že se hvězda zdánlivě pohybuje. Z tohoto zdánlivého pohybu hvězdy můžete odvodit směr, ke kterému míříte.

Na severní polokouli platí tato pravidla:

-Když hvězda stoupá, díváte se přímo na východ.

-Když hvězda klesá, díváte se přímo na západ.

-Když se hvězda pohybuje obloukem doprava, díváte se na jih.

-Když se hvězda pohybuje obloukem doleva, díváte se na sever.

-Na jižní polokouli platí tato pravidla opačně.

 

PODLE MĚSÍCE

Měsíc nevyzařuje žádné vlastní světlo, ale odráží světlo od Slunce. Jak během 28 dnů obíhá Zemi, mění se podle jeho polohy tvar odráženého světla. Pokud je Měsíc na stejné straně Země jako Slunce, není vidět žádné světlo – je „nový měsíc“ (a). Jak měsíc „dorůstá“ , začne ze své zdánlivě pravé strany odrážet světlo stále větší plochou. Za úplňku je Měsíc na opačné straně Země než Slunce (b) a pak začne „couvat“ a odrážející oblast se postupně zmenšuje až na úzký srpek na zdánlivě levé straně. Tyto znalosti můžete využít při určování směru.

  Pokud vyjde Měsíc dříve, než zapadne Slunce, bude osvětlená strana na západě. Pokud Měsíc vyjde až po půlnoci, bude osvětlená strana na východě. To vám může připadat skoro samozřejmé, ale znamená to, že podle Měsíce můžete v noci hrubě odhadnout východozápadní směr.

  

 

 

 

 

 

 

 Část 3.

 

 

 

 

 

3)ORIENTACE S BUZOLOU

 

A: POPIS BUZOLY

 

 

                                       

 

 

  

 

 

 

B: ZORIENTOVÁNÍ MAPY K SEVERU

Na mapu se položí buzola. Značka severu na otočném kotouči se nastaví proti ukazateli na podélné ose buzoly. Pak se celou buzolou otáčí dokud se severní střelka nedostane do branky. Poté se mapa pod buzolou natočí tak, aby mřížka mapy byla rovnoběžná s dlouhým okrajem buzoly (ale i s ryskami otočného kotouče a střelkou) a sever mapy směřoval stejně jako severní střelka.

 

Zkrácená metoda: Buzola se jakkoliv položí na mapu, otočným kotoučem se nastaví severní střelka do branky, a mapa se pod buzolou natočí tak, aby se rysky na otočném kotouči shodovaly s mřížkou na mapě a severní střelka ukazovala k severnímu okraji mapy.

 

C: URČENÍ AZIMUTU

V terénu vidíme nějaký bod, a chceme určit jeho azimut.

 

Buzolu nasměrujeme k cíli průzorem. Otočným kotoučem otočíme tak, aby severní střelka byla v brance. Podélná osa buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu azimutu.

 

D: ZJIŠTĚNÍ AZIMUTU NA MAPĚ

Na mapě víme, kde je výchozí místo a cíl a chceme zjistit jaký azimut vede z výchozího místa do cíle. Mapa při tom nemusí být zorientovaná k severu!

 

Buzola se na mapu přiloží tak, aby dlouhý okraj spojoval výchozí místo s cílem. Otočný kotouč na buzole se natočí tak, aby se rysky kotouče shodovaly s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči mířil na sever na mapě. Podélná osa buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče azimut.

 

E: POCHOD PODLE AZIMUTU ZJIŠTĚNÉHO Z MAPY

Poté, co se buzola nastavila dle pokynu D:, se v terénu určí cíl a cesta k němu.

 

Nastavená buzola se vezme do ruky. Otočným kotoučem se nehýbá !Celou buzolou se otáčí tak, aby se severní střelka dostala do branky v otočném kotouči. Jakmile se tam nastaví, podélná osa buzoly a průzor ukazují k cíli. Ve směru průzoru si najdeme tzv. dílčí cíl, a dojdeme k němu. Od něj opět už nastavenou buzolou určíme další dílčí cíl. A tak až do hlavního cíle. Je-li hustá mlha a dílčí cíle nejsou vidět, můžeme kráčet a přitom neustále sledovat buzolu a dbát na to, aby se severní střelka stále udržovala v brance.

 

F: URČENÍ MÍSTA, KDE JSME

Jsme někde v terénu, a nevíme kde přesně na mapě to je.

 

Mapu nejprve zorientujeme k severu dle pokynu A:. Z místa, kde stojíme, si výhlédneme v okolí nápadné krajinné body (hora, sedlo, vesnice, rozhledna), které jsou vyznačeny na mapě, a nejdou zaměnit z jinými body. Nyní se buzola nasměruje průzorem k nápadnému bodu v terénu. Otočný kotouč se natočí tak, aby severní střelka byla v brance. Pak se buzola položí na mapu, rysky otočného kotouče se musejí krýt s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči musí směřovat k severu mapy, a dlouhý okraj buzoly musí protínat nápadný krajinní bod zobrazený na mapě. Podél tohoto dlouhého okraje buzoly se tužkou narýsuje přímka. To samé se provede s jiným nápadným bodem v terénu. Tam, kde se přímky protínají, je naše stanoviště.

 

P.S.: Mapa nemusí být povinně zorientovaná k severu, ale je-li je to přehlednější.

 

G: POCHOD JEDNÍM SMĚREMV

V terénu si vyhlédneme nějaký cíl, a chceme k němu dojít, i když víme, že cestou jej ztratíme z dohledu.

 

Buzolu nasměrujeme k hlavnímu cíli průzorem, a otočným kotoučem dáme severní střelku do branky. Ve směru průzoru najdeme v terénu tzv. dílčí cíl. Vydáme se k němu a buzolu necháme nastavenou. Po dojití k dílčímu cíli ( hlavní cíl se nám mezitím ztratil z dohledu) opět vezmeme už nastavenou buzolu, a celou ji natočíme tak, aby severní střelka byla v brance. Průzor ukazuje směrem k hlavnímu cíli, i když jej nevidíme. V tomto směru si vyhlédneme další dílčí cíl. A tak dál až do hlavního cíle.

 

 

 

 Část 4.

 

4)IMPROVIZOVANÉ KOPASY

IMPROVIZOVANÝ KOMPAS

Kousek železného drátku (ideální je jehla na šití), kterým opakovaně přejedete V JEDNOM SMĚRU po hedvábí, se zmagnetizuje a můžete ho zavěsit, aby ukazoval na sever. Magnetismus nebude silný a bude ho potřeba „dobíjet“. Jehlu pak zavěste do očka nitě tak, aby nedošlo k narušení rovnováhy. Musíte zabránit kroucení nitě. Pokud máte magnet, třete jehlu jemně po něm od jednoho konce ke druhému a to POUZE V JEDNOM SMĚRU.Magnetování bude efektivnější , než u použití hedvábí.

    

                                                               

 

PLOVOUCÍ JEHLA

Určovat směr pomocí zavěšené jehly bude jednodušší, pokud jste na cestě, ale pokud jste na tábořišti nebo pokud odpočíváte, bude lepší položit jehlu na kousek papírku, kůry nebo trávy a položit na vodní povrch.

 

 

ŽILETKOVÝ KOMPAS

Žiletku můžete také použít jako kompasovou jehlu, neboť je vyrobena za dvou spojených kovových částí. Žiletku jednoduše zmagnetizujte tím, že ji OPATRNĚ třete o svou dlaň. Pak ji zavěste.

 

 

 

ZA POUŽITÍ ELEKTŘINY

 

Máte-li dvou nebo více voltový zdroj (například suchou baterii), můžete k zmagnetizování kovu použít proud. K tomu budete potřebovat krátký drát, nejlépe izolovaný. Izolovaný drát stočte kolem“jehly“. Pokud není izolovaný obalte ho nejdříve několika vrstvami papíru nebo kouskem lepenky. Konce drátu připojte na pět minut ke koncům baterie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek